Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V posledních dnech, kdy nebe má ocelovou barvu a stromy se mění v neutěšené bezlisté pahýly, jsem se vrátil k nahrávce, která mě provázela velkou část jara. Zjistil jsem totiž, že na podzim má deska „Bedtime Stories“ snad ještě větší kouzlo.
SAWCE jsou mlaďoši, kteří se dali dohromady na vysoké škole v New Jersey a zjistili, že je všechny baví pidlikavá kytarová hudba. Inspirace mathrockovými kapelami, jakými jsou CHON nebo POLYPHIA, se nezapře. Jejich aranže se ale oproti jejich vzorům drží více postrockové náladovosti, což přikládám trochu i tomu, že se tu naráží na instrumentální schopnosti hudebníků. Ale to je vlastně dobře. Nahrávka zdaleka není tak neposedná a rozjuchaná, je více o kytarách, než o zběsilých lámaných rytmech. Udržují si přitom pozitivní vibe, typický třeba právě pro CHON.
Malým zpestřením jinak ryze instrumentální nahrávky je zpěv ve skladbě „Mouth Noises“ a je ho tak akorát, aby kolekci pěti skladeb zpestřil, ale zbytečně neotravoval. Krom kytarové práce, která je pro novodobý mathrock typická, se tu lehce experimentuje s elektronikou a klávesovými podmazy, tvořícími vždy jen kultivované křoví někde vzadu.
Na „Bedtime Stories“ je silně znát vývoj. Předchozí EP z roku 2017 zdaleka nemělo tak průrazný zvuk a libovalo si v mnohem mlhavějších aranžích. Na druhou stranu bylo i žánrově odvážnější. SAWCE v minulosti více experimentovali s dynamikou skladeb, efekty i dynamikou zvuku. Aktuální nahrávka je sevřenější, čistější a ostřeji vyprofilovaná.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Low-key scandi thriller o druhém největším vyšetřování v dějinách Švédska má pár dramaturgických botiček, ale svým důrazem na skvělé postavy a trpělivě budovanou atmosféru odhodlaného zoufalství dokáže ve finále trefit na solar. Silná a poctivá minisérie!
Krásno vyšlo včera, na výročie obety Jana Palacha. Ak chcete mať zimomriavky z počúvania slovenského metalu, čo najskôr si dajte tento prvý veľký domáci album tohto roka.
Nelze jimi pohrdat, musíte je milovat! Bezejmenná novinka nepřekvapí ve smyslu žánrových změn, ale přijde mi rafinovanější a propracovanější než kdy předtím. Rozhodně však ne na úkor intenzity a nekompromisního přístupu. Tady vše při starém a dobrém!
Už pár dnů mě trápí teploty, tak se nořím do hojivého babylonského bláta těchto Belgičanů. Ve své drone doomové přísnosti je to krásný, bezmála hřejivý delirický zážitek, který jedním dechem proklíná i povznáší, elegantně tančí i trpí v křečích.